Dávné proroctví, které zmiňují kronikáři, praví, že ve zdejším údolí „leží velký majetek a má tu být vystavěno mocné město“. Odkrytí zdejšího nerostného bohatství mělo však příčiny velmi realistické. Jako první lze jmenovat potřebu většího množství finančních prostředků, jak je vyžadoval rozvíjející se evropský trh. Počet zlatých mincí byl nedostačující. Koncem 15. století se objevuje poptávka po hrubých stříbrných mincích. Sousední Německo vynikalo již dlouho v těžbě stříbra, která byla podporována obchodními a bankovními domy. Jenomže na saské straně Krušnohoří začínala důlní činnost skomírat. Kdysi bohaté zdroje vzácného kovu byly vyčerpány.
Zkušenost celých hornických generací na saské straně Rudohoří neměly a ani nemohly zůstat ležet ladem. Zvláště když ve vzdálenosti pouze několika denních pochodů, na svazích hor spadajících do Čech, se přičiněním prvních odvážlivců začaly objevovat bohaté nálezy stříbra. Majitel ostrovského panství hrabě Štěpán Šlik získal vytvořením spolku feudálů a německých finančních domů potřebný kapitál, vykoupil pozemky a počínaje rokem 1516 se dosud neznámá osada Konradsgrün stává hornickým sídlištěm, které se záhy rozroste v několika tisícové město.
V roce 1518 byla objevena bohatá stříbronosná žíla probíhající podél západního okraje právě vznikajícího města, která byla nazvána Stella (Hvězda). Neznámo proč, a neznámo kdy, byla později přejmenována na žílu Geschieber. Žíla to byla skutečně bohatá – dle soudobých záznamů na ní bylo možno kopat ryzí stříbro motykou, blízko pod povrchem zde byly nalézány až 100 kg těžké stříbrné balvany. Nebylo proto divu, že na této žíle bylo brzy zahájeno hloubení několika desítek šachtic, z nichž jedna byla nazvaná svým majitelem, rýnským těžařem Georgem Schweitzerem, Konstantin. Měla zvláště výhodnou polohu v tom, že byla situována přímo do průsečíku nové žíly Stella s o rok dříve objevenou žílou Ondřej. Prameny uvádí, že během 20. let 16. století zde činil výtěžek jmenovaného těžaře 40 000 zlatých. Jelikož zpravidla tam, kde jsou peníze, jsou i spory, vypukl jeden i mezi Schweitzerem (nebo jeho dědici) a sousedními těžaři na cechu Annageschlecht. Příčinu sporu neznáme, víme jen, že začátkem roku 1530 se oběma stranám podařilo spor ke všeobecné spokojenosti urovnat a na památku této události byla jáma Konstantin přejmenována na jámu Einigkeit (Jednota – Svornost).
Po dobu následujících více než 120 let (do roku 1658) zůstávala jáma Svornost v rukou soukromých těžařů, kteří jámu postupně prohlubovali, takže koncem 16. století dosahovala hloubky 160 sáhů, tj. cca 300 m. Těženy z ní byly hlavně žíly Geschieber, Kuh a Ondřej, přičemž po období prosperity ve 20. a 30. letech nastal od roku 1545 postupný úpadek veškerého jáchymovského hornického podnikání. Důvodem bylo jednak vyčerpání zásob stříbrných rud, které se vyskytovaly převážně do hloubky okolo 200 m, zvyšování nákladů na těžbu postupem do hloubky, snižování výkupních cen stříbra královskou pokladnou a v neposlední řadě i dovoz stříbra ze španělských kolonií v Jižní Americe.
Téměř smrtelnou ránu zasadila jáchymovskému hornictví 30letá válka (1618–1648), kterou z původních 500 dolů přečkalo pouze 10. Mezi zbylými doly byla i jáma Svornost s 20 horníky, kterou ale v roce 1658 zachránil před uzavřením jen její odkup městem. Od roku 1690 již jáma Svornost netěžila žádné stříbro, pouze kobaltové rudy na výrobu modrého barviva. S úpadkem se nehodlala smířit státní správa, které se díky daňový úlevám a snížení poplatků podařilo oživit důlní činnost, v čemž pomohly také nové nálezy stříbronosných žil.
V roce 1789 objevil německých chemik Martin Klaproth do té doby neznámý prvek, který nazval po tehdy nově objevené planetě – uran. V té době ještě nikdo netušil, jak tento objev ovlivní dějiny Jáchymova a další osud dolu Svornost. Trvalým problémem jáchymovských dolů byl nedostatek vody pro pohon důlních zařízení. To mělo za následek časté přerušování činnosti dolů a úpraven rudy, což velmi nepříznivě ovlivňovalo hospodářské výsledky.
Znovu neutěšené poměry v revíru dokládají události z roku 1802, kdy po stížnosti horníků z dolu Josef, kteří již půl roku neobdrželi mzdu, byl tento důl zestátněn. Svornost na počátku 19. století prožila hned dva průvaly důlních vod a byla dvakrát z významné části zatopena. Celkový úpadek tak pokračoval a úplnému uzavření zabránil v hodině dvanácté šťastný objev.
Na haldy vyvezená uranová ruda získává zvětráváním žlutou barvu, a tak se pro ni nově našlo využití při barvení skla a porcelánu. Od roku 1840 se začaly uranové barvy cíleně vyrábět a pro horníky se stala dosud nežádoucí ruda a znamení smůly (narazit při těžbě na smolinec znamenalo, že končí stříbrná žíla) novým zdrojem obživy. Od roku 1841 do roku 1900 jí bylo vytěženo přes 300 tun. Takový zájem o uranovou rudu přiměl báňskou správu přistoupit k obnově upadajících dolů v Jáchymově. V místě dnešního parku a Lázeňského centra Agricola vznikla za účelem průmyslového zpracování uranová továrna – Uranfarbenfabrik.
Výsledkem nové ekonomické situace byla rovněž dohoda mezi městem a státní báňskou správou. Roku 1843 byl částečně a později v roce 1850 kompletně převzat důl Svornost státem. V souvislosti s tím byla v roce 1848 zahájena rozsáhlá rekonstrukce dolu a rozšíření o povrchové objekty. V roce 1860 byla jáma prohloubena až na 12. patro, práci však ztěžovaly časté průniky důlních vod. O tom, že se jedná o vodu s vysokou koncentrací radonu, v té době ještě nikdo netušil.
19. století proběhlo na dolu Svornost ve znamení opakovaných zaplavení důlní vodou; provoz se dařilo střídavě udržovat jen díky nasazení pokrokových parních čerpadel, nových typů trhavin a také betonu. Na konci století se celé jáchymovské hornictví ocitlo opět v kritickém stavu. Důvodem bylo definitivní ukončení těžby stříbra v roce 1899 a zejména pak pokles poptávky po uranových barvách a jejich nízká cena v důsledku silné konkurence z Kanady a Belgie. Barvy se hromadily na skladě a vše nasvědčovalo tomu, že doly a továrna budou brzy uzavřeny.
Namísto pádu však přišel další zázrak. V roce 1898 totiž manželé Curieovi ve vzorcích odpadu z uranové továrny z Jáchymova objevili dosud neznámé prvky radium a polonium s vlastnostmi, které ohromily celý tehdejší vědecký svět. Odpad z uranové továrny v Jáchymově se záhy stal mimořádně vzácným a žádaným materiálem pro většinu vědeckých ústavů v Evropě a v zámoří. Tento zázrak však v daném momentě neplatil pro jámu Svornost. Náklady na čerpání důlních vod byly příliš vysoké (2 vagóny uhlí denně pro parní čerpadlo!) a těžba rud byla velmi nízká. Situace byla neúnosná a správa dolů 1. května 1901 rozhodla o ponechání dolu k zatopení až po patro Daniel, odkud voda samovolně odtékala odvodňovací štolou. V tomto stavu bylo jámě souzeno přečkat dalších 23 let.
Zatímco důl Svornost setrvával v tomto neradostném stavu, Jáchymovem kráčely dějiny. Proběhla 1. světová válka, rozpadlo se rakousko-uherské mocnářství a vznikla Československá republika, která se stala i vlastníkem jáchymovských dolů (více k událostem v samostatném článku v tomto vydání časopisu). Mezitím byly v Jáchymově v roce 1906 založeny 1. radonové lázně světa (jak zněl dobový název) a následně byla v roce 1908 část továrny na uranové barvy upravena pro možnost výroby radia, které se po objevu manželů Curiových stalo celosvětově žádanou a finančně výnosnou komoditou. A byly to právě tyto dvě události, které přispěly ke znovuzrození dolu Svornost.
Kapacita pramenů dosud k lázeňským účelům využívaných nedostačovala požadavkům stále početnější lázeňské klientely; bylo tedy rozhodnuto vyčerpat a obnovit jámu Svornost do 12. patra a ověřit možnosti využití tohoto pramene. Ten před šedesáti lety, v roce 1864, vytryskl při hloubení jámy a byl příčinou jejího zatopení. Dalším důvodem obnovení dolu Svornost byla snaha rozšířit těžbu žádané uranové rudy. Práce byly zahájeny v roce 1922 a již v roce 1925 si mohla obnovené 12. patro prohlédnout Madame Curie-Sklodowská, na jejíž počest byl tento nově využívaný pramen nazván Curie. Rovněž se povedlo obnovit dobývací práce uranové rudy a související výrobu radia.
Během válečné okupace od roku 1938 probíhala těžba pod dohledem německé firmy pověřené říšskou vládou. Radium v té době bylo již vyráběno v Německu, protože stará budova továrny na radium byla roku 1941 stržena. Události po roce 1945 nabraly rychlý spád. Jáchymov byl v té době jediným prozkoumaným a hlavně přístupným zdrojem uranu pro snahu Sovětského svazu urychleně získat jadernou zbraň. Všechny dostupné materiální a lidské zdroje byly vrženy právě sem za jediným cílem: vytěžit co nejrychleji a co nejvíce uranové rudy. Po vydrancování ložisek uranu byl důl Svornost v roce 1964 přenechán lázním, aby zde udržovaly čerpání a jímání léčivé radonové vody. Díky několika novým vrtům bylo zajištěno dostatečné zásobování lázní radonovou vodou i pro současnost.
Jak vyplývá z tohoto článku, má dnes důl Svornost za sebou 500letou historii, během níž několikrát ovlivnil světové hornictví i světové dějiny, a stal se nedílnou součástí města. Jak bude vypadat za dalších padesát či sto let, zda bude v této podobě ještě existovat, v tuto chvíli nevíme. Přejme si však, aby tomu tak bylo, protože důl Svornost všem místním obyvatelům, lázeňským hostům i těm, kdo Jáchymovem jen projíždí, připomíná více než cokoliv jiného, že právě hornictví je tím hlavním důvodem, proč toto město před půltisíciletím vzniklo.
Použité zdroje:
Jáchymov, Od stříbrných dolů k radonovým lázním, Mgr. Oldřich Ježek
Série článků Historie dolu svornost (2016), Ing. Jiří Pihera, vedoucí dolu Svornost